První loučení

Přestože do konce mého pobytu v Indii ještě nějaký čas zbývá, jedno loučení už mám za sebou. Minulou neděli odjel domů na dovolenou ředitel salesiánské komunity i celé naší farnosti otec Rajesh. Celé se to odehrálo typicky po indicku. V pátek večer jsem se to náhodou dozvěděl od kuchařek. V sobotu jsem s ním mluvil, on mi to potvrdil, ale na to, že se už neuvidíme, jsem se opět musel doptat já. Večer to sdělil ostatním salesiánům a druhý den odjel. Kdy se vrátí, neví ani on sám, protože Indové ještě tímto způsobem neplánují.  

Asi vás nepřekvapí, že mě jeho počínání moc nepotěšilo, neboť jsem s ním chtěl probrat můj dobrovolnický rok a poradit mu něco ohledně zacházení s budoucími dobrovolníky. Nakonec mě ale potěšil tím, že mi během půlminutového loučení poděkoval. Ono totiž, když pro někoho rok zdarma pracujete a on vám za to nakonec poděkuje, tak to docela potěší…

S Rajeshovým odjezdem také padl výlet do Dibrugarhu (město vzdálené asi tři hodiny cesty), který mi poslední čtvrt rok pravidelně sliboval. Ovšem ne tak úplně. Před pár dny jsme se s mým přítelem Thomasem rozhodli, že se tam vydáme spolu autobusem. Odjíždíme v sobotu ráno a vracíme se v neděli, takže nedokážu říci, kdy se zde (pokud vůbec) objeví nedělní článek.

Abyste ale nepřišli zkrátka, tak se pokusím do galerie přidat opět nové fotky.