Do práce na slonovi

Dnes je to jen krátký příspěvek. Do galerie jsem ale přidal fotky, na kterých uvidíte, jak žijí průměrní Indové.

Zdá se, že po sedmi týdnech strávených zde, začínám tušit, proč mi někteří přátelé říkali, že v Indii je možné opravdu všechno. Včera jsem při cestě ze školy byl svědkem vesnické hádky, při které létaly vzduchem kameny velké jako mango. Dnes ráno jsem zase na silnici potkal člověka jet na slonovi. No a před chvílí mi otec Dilip nadšeně ukazoval ulovené vosí larvy, které budeme mít k večeři. A v takovémto výčtu bych mohl pokračovat dlouho. Když se ráno probouzím, otevírám svoji mysl všemu myslitelnému i nemyslitelnému, co mě během dne může potkat. Jsou to věci dobré i špatné, ale ty dobré zatím převažují nad těmi špatnými.

Brzy mě ale čeká první velká zkouška. V pátek totiž odjíždí po roce zpět domů moje spoludobrovolnice Janka. Po zbylých deset měsíců tu tak budu jediný Evropan široko daleko. Jak se s tím vypořádávám, se dozvíte v mých dalších příspěvcích.